Vztahy mezi mámami a dcerami jsou jako vlákna – někdy pevná a neoddělitelná, jindy zamotaná a křehká. A přesto, právě máma je často tím prvním pevným bodem, ke kterému se vracíme, když potřebujeme lásku, pochopení a pocit bezpečí. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem si myslela, že se svou mámou už nikdy nenajdu společnou řeč. Ale život mě naučil, že i ty nejzamotanější uzly jdou rozvázat – když se na to podíváme jinýma očima a dáme si čas.
Jako dcery často toužíme po pochopení, svobodě a podpoře. Naše mámy nám připadají příliš kritické, kontrolující nebo odtažité. Chtěla jsem být jiná než moje máma. Ve svých patnácti jsem dokonce utekla z domova, protože jsem měla pocit, že mě vůbec nechápe. Byla jsem přesvědčená, že už to nikdy nebude jinak. A dlouho nebylo.
Některé vztahy s mámou potřebují čas, aby se mohly uzdravit a proměnit. Občas to znamená projít bolestivými obdobími plnými neporozumění a nepochopení. Vztah s mámou je ale často jedním z těch, které stojí za úsilí. Respekt a porozumění se neobjeví přes noc, ale budují se postupně – malými kroky, vzájemnými gesty a ochotou vzájemně si naslouchat.
Naštěstí ale nejsou všechny vztahy s mámami složité. Jsem také mámou dvou dcer a mám se svými holčičkami krásný vztah. Můžeme si ve všem důvěřovat, svěřit se, podporovat jedna druhou. Vím, jak důležité je být pro ně oporou, ale také jim dávat prostor být samy sebou. I ony jsou mojí velkou oporou. Dokážeme si dlouhé hodiny povídat – o radostech, strastech, o snech i obavách. Takové chvíle jsou nenahraditelné a budují pevné pouto.
Naslouchat znamená otevírat se druhému, dávat mu prostor, aby vyjádřil své myšlenky, pocity a zkušenosti. Je to důležitý krok k porozumění. Ale naslouchání neznamená, že musíme přejímat názory, které nám nesedí. Naše mámy nám někdy mohou dávat rady, které nechceme přijmout. To je v pořádku. Jde o to, najít rovnováhu – respektovat jejich zkušenosti, ale zároveň neztratit svůj vlastní hlas.
Vánoce jsou pro mě symbolem rodiny, smíření a vzájemné blízkosti. Je to čas, kdy si nejvíce uvědomuji, jak cenné jsou vztahy, které máme s našimi mámami – plné lásky, porozumění a podpory. Je to čas, kdy se snažím vnímat, co je opravdu důležité – nejen přípravy a dárky, ale hlavně láska a porozumění. Letos chci mámě věnovat dárek, který jí připomene, že jsem jí vděčná za všechno, co pro mě udělala, i když jsem to dlouho neviděla. A že v životě patříme k sobě.
Pokud přemýšlíte, čím potěšit svou mámu, zkuste jí věnovat něco, co ji zahřeje – doslova i na duši. Vždyť máma je často tou, která nás učí, co je to pravá láska, a ukazuje nám, jak být silné a citlivé zároveň. Krásný pléd, voňavou svíčku nebo fotoknihu plnou vzpomínek. Já letos plánuji mámě darovat knihu, do které jí chci napsat dopis. Dopis o tom, co pro mě znamená. Protože ať už byly naše vztahy jakkoli složité, je to právě ona, kdo mě naučil, jak být silná, milující a odhodlaná – vlastnosti, které se teď snažím předávat svým dětem.
Mámy nejsou dokonalé. Ale ani my nejsme. Každý vztah, a zvlášť ten mezi mámou a dcerou, potřebuje péči, trpělivost a čas. Někdy to nejlepší, co můžeme udělat, je začít naslouchat.
A pokud tohle čtete jako máma, vězte, že všechno, co děláte pro své děti, má smysl. I když se to někdy nezdá, i když je to někdy těžké. Vaše láska a úsilí je to, co jednou vaše děti možná pochopí – tak jako já pochopila svou mámu.
Vztahy nejsou vždy jednoduché. Ale stojí za to o ně bojovat. Zejména o ten, který máme s vlastní mámou. Takže letos, až budete přemýšlet nad vánočními dárky, zkuste vedle těch krásně zabalených krabic přidat i něco nehmotného – lásku, porozumění a kousek svého času.
Vaše Romana my.pled